Co se kolem mě děje...

Úvod Eva KupilíkováCo se kolem mě děje...

     Dnes, pro doprovázení dětí do Mš a Zš, mi syn říká. Mami, tady kamarád má bolavou nohu... Tak jsem mu na ni koukla, probrnkla a než přišla maminka tak ji hlásil, že ho noha nebolí. Odpoledne už nevěděl,  terá to byla :-)

Někdy jsou děti bolavé z růstu, někdy prochladnou, nebo třeba moc skotačí...

Naučila jsem se jim věřit a i kdyby to malé pofoukání neuzdravilo, oni mají pocit, že se jim věnujete.

Pokud si ale díte vymýšlí bolení, tak k tomu má nějaký důvod. Třeba strach z neznáma, ze spolužáků atd.

Myslím si  ale, že pokud jim budeme naslouchat, budou nám říkat jen skutečné bolístky, nebo důvody proč něco nechtějí.

Takže pokud máte taky "bolavé dítko" věřte jim. Nebo přijďte. Kouknu a zjistím. Mnohdy jsou v tom maličkosti a než napočítáte do dvaceti, je to pryč. A ten radostný úsměv, že už to nebolí, mě osobně žene vždycky vpřed.


      Další příběh ohledně dětí mám opět od těch svých. Cca od tří let, cekově tak rok a půl, si syn stěžoval na bolest bříška. Podle paní doktroky tam není důvod, je zdráv a asi si vymýšlí. Já mu to ale věřila, protože to bylo pokaždé někdy jindy. Nikdy před cestou do školky, nebo někam, kam by nechtěl. Nakonec mi poradila jedna místní starší paní, která sama měla 4 děti a jen tak něco ji s dětmi nezaskočilo. Říká mi: "má určitě natažený pupík" položte ho na bříško, vytáhněte mu kůži v oblasti beder, po každé straně páteře. Pokud tam křupne, hned ho to přestane bolet. Chytla jsem každou rukou kůži z jedné strany a zakřupalo tam. Pak jsem šla ještě výš a výš. Dokud to křupalo, tak jsem se stěhovalo. Kluk chvíli ležel a pak říká, díky mami. Už to nebolí... a to je ta nejlepší odměna. když se těm malým uleví. Od té toby jim takhle bolavé bříško čas od času spravuji a někdy i sobě, když zvedám těžké věci.